Představte si večerní idylku. Za okny tma, v místnosti se komíhají paprsky malého světýlka, které se šíří ze svátečního svícnu. A tady idyla končí a začíná nebezpečí.

"Bylo to večer, manžel uspával v ložnici dvouletého syna a do toho jim romanticky svítil svícínek na komodě. Já byla v kuchyni, když jsem slyšela, že je v pokoji ticho a oba spí. Šla jsem zhasnout svíčku. Vešla jsem do dveří a pěkně jsem se vyděsila, neboť svícen hořel plamenem! Oheň sfouknout nešel, čím víc jsem foukala, tím víc se rozhořel. Probudila jsem manžela, který holýma rukama popadl hořící svícen a odnesl ho do koupelny, kde jsme ho uhasili. Naštěstí se nestalo nic horšího – komoda nechytla, pokoj nevyhořel... Hořel jenom svícen, ale řeknu vám, že i to stačilo k šoku," napsala nám svoji zkušenost paní Šárka z Brna.

Vánoční svícny různých tvarů lákají nejenom rodiče malých dětí. A obchodníci to dobře vědí, vždyť mají dlouholeté zkušenosti s chováním svých zákazníků. Stačí, když se podíváte do jejich nabídky – je libo domeček, stromeček, anděla s křídly, mašinku, Santa Clause? Vyberte si vyzdobenou vánoční keramiku, kupte čajové svíčky a dýchne na vás to pravé kouzlo Vánoc.

I my jsme zamířili s vozíkem k regálům se svícny, ale naše úmysly nebyly vůbec vánoční. Koupili jsme je, abychom poznali, jak se – když v nich hoří svíčka – chovají. A máme pro vás tři zprávy, které vydala speciální zkušební komora s termokamerou a vzorkovací sondou s potrubím, které vede k analyzátoru plynů zplodin hoření.

Zpráva první: nehořelo, ale...
Keramická skořepina svícnů je opatřena nátěry polyesterových pryskyřic a polyuretanových laků, bílý sníh je z kalcitu (CaCO₃, minerál). Nátěry ani laky na koupených svícnech se nevznítily, a nedošlo tedy k jejich následnému plamennému hoření nebo žhnutí.

Ruku do ohně však nedáme za všechny
svícny s nátěry a laky, do kterých se vkládá čajová svíčka a které jsou de facto až na malé otvůrky uzavřené. Osobní zkušenost paní Šárky je varující. Neděláme si iluze o tom, že by si výrobci dávali obzvláště velký pozor při volbě materiálů a následném zpracování svícnů. K opatrnosti radíme především u těch nízkých, ve kterých plamen čajové svíčky téměř "olizuje" a rozpaluje použité materiály. Pořídíte-li si takový svícen, všímejte si, zda na něm nedochází k lokální tepelné degradaci barvy v místech působení špičky plamene. Pokud ano, raději jej dále nepoužívejte, přece jenom jistota je jistota.

Zpráva druhá: analýza ovzduší
V průběhu zkoušek nebyly cítit dráždivé zápachy plynných zplodin tepelné degradace povrchových nátěrů vzorků. Pro jistotu se v jejich bezprostřední blízkosti měřila tvorba oxidu uhelnatého a uhličitého (kalcit při žíhání puká a uvolňuje se z něho CO₂) a úbytek kyslíku hořením. Koncentrace prvně jmenovaných plynů se pohybovala v podstatě na nule, úbytek kyslíku po celou dobu hoření čajové svíčky (přibližně 90 minut) se rovnal cca 21%.

A opět stejná rada jako v první zprávě. Budete-li ze svícnů cítit nějaký netypický, nepříjemný zápach, raději sfoukněte svíčku a odložte je.

Zpráva třetí: pozor, pálí!
Svícny jsou lákadlem pro děti. Jejich zvědavost nezná mezí a jejich ruce jsou tak nenechavé! A právě proto děti a svícny nejdou k sobě! Svícny totiž pálí. Pořádně! Raději to nezkoušejte, abyste se přesvědčili. Teplota na některých místech povrchu svícnů se šplhá přes 100°C.

Abyste si zbytečně nepřidělávali starosti a aby po dětských tvářičkách netekly slzy bolesti, nenechávejte hořet svícny v dětských pokojích, aby se dětem lépe usínalo. I když zdánlivě nebudou v jejich dosahu, nikdy nevíte, co dítě vymyslí, jen aby se k nim dostalo. A navíc: otevřený oheň vždy musí být pod kontrolou! Tou dospěláckou. Pro jistotu ještě připomeneme, že i vánoční svícny mají spočívat na nehořlavé podložce, nesmí být v dosahu domácích zvířecích mazlíčků a nesmí se v jejich blízkosti vyskytovat hořlavé látky (třeba záclony).