Po šesti letech fašistické okupace se členové družstev aktivně zapojili do obnovy válkou zničeného národního hospodářství. Zkušenosti z předválečného období je vedly k přesvědčení, že pro dosažení silného a funkčního družstevnictví je důležité ustavení jedné centrální instituce. Z toho důvodu byly již v květnu 1945, v zastoupení všech stávajících družstevních svazů, vytvořeny podmínky pro založení jednotné družstevní organizace – Ústřední rady družstev. Zvláštní komise vypracovala zákon o ÚRD, který byl v srpnu 1945 předán ministru práce a sociální péče. K jeho schválení však došlo až o tři roky později a již za zcela jiné politické situace. I do historie družstev se osudově zapsal únor 1948, který všeobecně znamenal konec demokratického vývoje v Československu. Na základě zákona o ÚRD z 24. 7. 1948 se stala Ústřední rada družstev (ÚRD) vrcholnou organizací s povinným členstvím všech družstev. Pro jednotlivá družstevní odvětví byly v jejím rámci zřízeny samostatné odbory.
Následný vývoj v 50. letech 20. století s sebou přinesl porušování zákonnosti a nedemokratické zásahy, které velmi razantně ovlivnily činnost všech družstev. Reorganizace družstevnictví podle "scénáře" vypracovaného na ÚV KSČ v roce 1952 směřovala k přeměně ÚRD a družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem direktivně ukládaných úkolů. Družstevní demokracie se stala víceméně formálním heslem, družstevní vlastnictví nebylo respektováno, družstva byla zbavována podnikatelské iniciativy a účelově zneužívána.
Poválečný vývoj spotřebních družstev v letech 1949 – 1950 poznamenaly následky násilné socializace soukromého obchodu a zejména tvrdý zásah do jejich činnosti v roce 1950, když z rozhodnutí orgánů KSČ musela spotřební družstva přizpůsobit svoji organizaci politickému uspořádání státu. V první etapě vznikala tzv. SELPA se svazem v každém okrese. Tento model podle sovětského vzoru byl družstevníky od počátku zpochybňován a skutečnost nakonec potvrdila, že tato struktura byla pro československé podmínky zcela nevyhovující. V následující fázi pak vzniklo v každém okrese spotřební družstvo s názvem Jednota. V důsledku těchto organizačních zásahů zanikla původní spotřební družstva s dlouholetou tradicí v přirozených regionech, jako byly např.: Včela – Bratrství v Praze, ZKD v Plzni, SKD v Liberci, Včela v Brně, Budoucnost v Ostravě a mnohé další. V rámci nařízené reorganizace bylo spotřební družstevnictví donuceno předat ve městech prakticky všechny svoje prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Takto bylo delimitováno 15 683 městských prosperujících prodejen. Od státního obchodu převzala družstva 5 920 většinou nerentabilních venkovských prodejen. Spotřební družstevnictví se od této doby stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. K tomu bylo nuceno začít budovat zcela novou oblast své působnosti, a sice v pohostinství. Další novinkou v jejich činnosti se stal také výkup zemědělských produktů.
V roce 1952 byl ustaven Ústřední svaz spotřebních družstev v Praze (ÚSSD) a v krajích krajské svazy. Nastala závislost všech organizačních stupňů spotřebních družstev na orgánech a aparátu KSČ. Další hrubý zásah do činnosti spotřebního družstevnictví znamenalo v roce 1958 předání velkoobchodní sítě do státního sektoru na základě usnesení politbyra ÚV KSČ č. 200/1957. Přes nesouhlas a odpor družstevníků muselo být předáno do Spojeného velkoobchodu 48 družstevních velkoobchodních podniků se 199 oblastními závody, které měly 647 000 m2 hrubé skladovací plochy.
Do působnosti spotřebních družstev patřila i potravinářská výroba, hlavně pekárny a masné výrobny. Začátkem roku 1952 se podílela potravinářská výroba spotřebních družstev na celostátní pekařské výrobě 53%, na cukrářské výrobě 37%, na řeznicko-uzenářské výrobě 35%. Po nuceném předání těchto výroben státnímu sektoru začaly Jednoty znovu rozvíjet výrobní činnost. I tato "nová" výroba byla však delimitována – pekařská výroba do státního sektoru k 30. 6. 1960, cukrářské a sodovkárenské výrobny komunálním podnikům k 31. 12. 1960.
Deformace spotřebního družstevnictví, ke kterým došlo v několika etapách v letech 1952 až 1960, pramenily především z teorie, že družstevní vlastnictví je nižší formou socialistického vlastnictví.
Teprve v období let 1964 – 1969 v rámci uplatňování nových zásad plánovitého řízení národního hospodářství dochází opět ke snaze o renesanci charakteru a činnosti spotřebních družstev. Začátkem roku 1964 bylo spotřebním družstvům umožněno vrátit se zpátky do měst a zřizovat zde svoje prodejny a restaurace. Spotřební družstva začala soutěžit se státním obchodem. Prosazovala přitom koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb, postupně realizovala přestavbu a modernizaci prodejen, budovala nová nákupní střediska a později i obchodní domy. Ve svépomocných akcích při modernizaci obchodní sítě odpracovali členové družstev několik miliónů brigádnických hodin, čímž značně přispěli ke snižování nákladů na investice, úpravy a opravy. Osvědčenou formou zásobování obyvatelstva v odlehlých místech zůstávaly pojízdné prodejny. Spotřební družstva začala podnikat i v oblasti cestovního ruchu. V roce 1964 byla zřízena družstevní cestovní kancelář Rekrea jako účelové zařízení Ústředního svazu spotřebních družstev. K budování materiálně-technické základny pomáhaly další účelové podniky ÚSSD např. Propagační podnik, Obchodní projekt, Družstevní zásobovací podnik, Mykoprodukta a další. V roce 1967 byla založena i Velkonákupní společnost. K systematické přípravě a výchově nové generace družstevních pracovníků se začala zřizovat odborná učiliště.
Začátek roku 1968 přinesl změny v politické sféře a naznačil i perspektivu řešení nahromaděných problémů společenského života a národního hospodářství. Akční program spotřebního družstevnictví vypracovaný v květnu t. r. představoval koncepci činnosti spotřebního družstevnictví a jeho poslání v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. Bohužel k uskutečnění akčního programu po událostech z 21. srpna 1968 nedošlo. Jeho tvůrci byli tvrdě postiženi spolu s mnoha dalšími funkcionáři, vedoucími i řadovými pracovníky v systému spotřebního družstevnictví. V důsledku federálního uspořádání Československa se stal nástupcem Ústředního svazu spotřebních družstev pro česká a moravská družstva Český svaz spotřebních družstev.
V následujícím dvacetiletí pak pokračovaly negativní zásahy totalitního režimu do činnosti spotřebních družstev. Dále byla omezována jejich samostatnost a vlastní podnikatelská činnost. V roce 1981 musel být předán státnímu obchodu velkoobchod ovocem a zeleninou, nezdůvodněně byla spotřební družstva v produkčních oblastech zbavena možnosti operativně vykupovat ovocnářské a zelinářské produkty z místních zdrojů. Kvůli rozsáhlé modernizaci materiálně-technické základny narůstala zadluženost spotřebních družstev.
Tuto 40letou složitou kapitolu z dějin spotřebního družstevnictví uzavřel, jak známo, listopad 1989. V následujícím období v rámci politických a hospodářských změn společnosti i spotřební družstva odstranila všechny deformace z předcházejícího období a opět se svobodně přihlásila k mezinárodním družstevním standardům a principům. Transformace české ekonomiky postavila celé družstevnictví, a tedy i spotřební družstva, před vlastní proces transformace.
