Ostrov Trinidad již na dohled sousedí s hrozivě vyhlížejícími břehy Venezuely. Byli jsme poučeni, že plout podél Venezuely je velmi nebezpečné. Hrozí zde přepadení piráty. Doporučuje se proto plout dál od břehu a raději v noci bez pozičních světel, aby si vás piráti případně spletli s rybářskými loděmi, které plují v noci často neosvětlené nebo jen s jedním bílým světlem. Piráti používají silné čluny, jsou vybaveni střelnými zbraněmi a živí se pašováním drog, případně rabují plachetnice, které plují podél severního pobřeží Jižní Ameriky. Pokud dodržíte určitá pravidla, jste schopni snížit pravděpodobnost kontaktu s piráty na minimum. Plachetnice se tedy buď domluví a plují ve skupině, nebo jako my vyplouvají na noc za horšího počasí a drží se dále od břehu. Rozhodně se nedoporučuje zakotvit někde u pobřeží, ale naopak je vhodné plout asi den a půl na ostrovy Los Testigos, které patří Venezuele. Tam jsme také poprvé vstoupili na půdu Jižní Ameriky. Mělké břehy těchto nádherných ostrovů nám nedovolily připlout až ke břehu, a tak jsme nechali naši plachetnici zakotvenou asi dvě stě metrů od pobřeží. Když jsem doplaval na břeh a navštívil jedinou hospůdku na ostrově, první, co mne hned upoutalo, byly čelisti od žraloka, které ležely na každém stole. Ochotná paní mi vysvětlila, že se to tady žraloky jen hemží a že po západu bych určitě neměl na loď takhle plavat. V hospůdce nabízí rybu a pivo za cenu asi 50 Kč (z toho pivo tvoří asi 3 Kč). S vědomím, že na loď musím doplavat, jsem si dal jen jedno a vydal se poměrně svižným tempem zpět.
Na ostrovech žije asi stovka obyvatel a živí se převážně rybolovem. Byl jsem také svědkem lovu leguánů. Leguány chytají na vlasec do předem nachystaných ok. Asi se není čemu divit, že mají takové složení jídelníčku - do nejbližšího obchodu je to totiž 100 km po vodě. Ostrovy Los Testigos jsou poměrně divoké. Není zde letiště, takže nepotkáte jiné turisty než jachtaře, kteří rádi využívají příjemné zastávky na těchto ostrovech při plavbě podél severního pobřeží Jižní Ameriky směrem na západ do Panamy a dál do vod Pacifiku.
My jsme pluli dál na ostrov Margarita. Tento ostrov je výkladní skříní Venezulely. Jezdí sem movitější Venezuelané a turisté z celého světa. Na Margaritě naleznete nádherné písečné pláže. Margarita je také cílem surfařů, kteří jezdí na známou pláž El Yague. Ostrov je přizpůsoben turistům a není problém zde získat ubytování v hotelu, půjčit si auto nebo navštívit restauraci. Nejčastější jídla, se kterými se setkáte, je kuře nebo ryba.
My jsme pluli dále na jih do zálivu Golfo de Cariaco na pobřeží Venezuely. Zde je opět doporučeno plout ve dne a do tmy zakotvit na konci zálivu (je dlouhý asi 50 km). Na konci je osada s malým kotvištěm a restaurací, kterou vede Francouz. Plavba zálivem je nádherná (je obklopen suchými červenými skalami). Musím konstatovat, že zatím nejlepší jídlo, které jsme v Jižní Americe jedli, bylo právě v osadě Medregal na konci zálivu Golfo de Cariaco, a to paradoxně ve francouzské restauraci. Asi také proto zde některé plachetnice kotví několik měsíců a nechce se jim plout dál.
Fotografie z Golfo de Cariaco (a také z celého tohoto putování) se objeví na podzim ve fotografické knize Ve stínu plachet. Výtěžek z této knihy je věnován dětem z dětských domovů na cesty k moři. Podrobné informace naleznete na www.plavbaprodeti.cz.
