Máte ve svém jméně symbol jara, jste Konvalinková, jak se cítíte, když končí léto, začíná foukat ze strnišť, pomalu přebírá vládu podzim?
Podzim mám ráda, ale ten krásný a barevný, kde probleskuje zlatá, zraje ovoce, ze stromů se na mě smějí jablíčka... Když se povede babí léto a javory na zahradě se zbarví do červena, tak to přímo miluji. A mám ráda i ty zvláštní, nahořklé vůně podzimu.

Vidíte a jsou lidé, kteří podzim nenávidí, utápí se v depresích. Máte vy, stále usměvavá, nějaký fígl, který byste jim poradila, jak se z těch smutků dostat?
Já jsem opravdu optimistický typ člověka, prostě jsem ráda pozitivně naladěná a každý, kdo se na mě usměje, tak mě tím úsměvem nabije a dodá mi radost do života. Samozřejmě že mám také svá trápení, starosti, také prožívám ne zrovna lehké chvíle, to nikoho nemine. Na nohy mne však pokaždé postavilo, když jsem začala někomu pomáhat z jeho krize. Že jsem se otočila tak, abych nemusela vnímat svůj problém a začala jsem jinému pomáhat – komukoli. Také se mi osvědčilo vyvinout nějakou jinou činnost, nasadit šílené tempo a nemyslet na to, co mne potkalo.

Věříte v osudové setkání s knihou, stalo se vám někdy, že jste si po jejím přečtení uvědomila, co jste tušila, ukázala Vám cestu?
Určitě. Nedávno jsem četla knížku Síla přítomného okamžiku a ta mi pomohla se spoustou věcí. Uvědomila jsem si, že člověk se buď stále vrací k minulosti, neustále si připomíná, kdo všechno mu ublížil, přebírá, co stalo a jaký je ukřivděný. Ta minulost už neexistuje, ta je přece pryč! Nebo si ve své hlavě kreslí černé myšlenky, že zítra ho možná vyhodí z domu a že s největší pravděpodobností přijde o práci, co si počne... A přitom to vůbec nemusí být pravda, on si jen do svého myšlení posílá temnotu. Existuje pouze ten přítomný okamžik – že tady sedím s vámi, je mi příjemně, jsem ráda, že jsem v pořádku dojela a těším se na to, že za chvíli uvidím lidi, kteří přišli, budeme si povídat a oni možná budou mít radost. Vlastně všechno je v naší hlavě. Čím černější myšlenky si budeme pěstovat, tím černější bohužel ten osud je. Mně se několikrát v životě potvrdil fakt, že myšlení je náš osud. Vždycky, když do něčeho jdu s tím, že prohraji, tak vím, že se to jistě stane. A když to překonám a řeknu si ne, to prostě bude dobré, musí to být dobré, tak to také dobře dopadne. Síla myšlenky je neuvěřitelná a čím jsem starší, tím víc o tom přemýšlím, hodně jsem přečetla, a stále víc jsem o tom přesvědčená.

Podzim jsme už naťukly, uteče jako nic a přijde zas zima, čím ta vás oslovuje?
Zimu opravdu nemám ráda. Jako malá jsem sáňkovala nebo jezdila se školou na hory, tak to bylo prima. My herci ale moc zimní sporty provozovat nemůžeme, abychom se nezranili, takže já ani nelyžuji. A tak je pro mě zima v Praze jen rozměklá špinavá břečka a tím pádem moc přitažlivá není. S jedinou výjimkou a tou jsou Vánoce. Ty miluji – většinou se nenechávám strhnout tím shonem a dávno už si nemyslím, že musím mít všechno vygruntované a napečeno 20 druhů cukroví. Vánoce jsou o narození Ježíška, měly by nás obklopovat pohoda, klid a laskavost.

Když jste se zmínila o cukroví, nedá mi, abych se nezastavila u vaření. Vy jste přece proslavená kuchařka...
Vařím ráda, ale například v létě miluji jako takový pozdní oběd saláty. Dělám jich spoustu druhů, ale velice si pochutnám třeba na ledovém salátu, ke kterému přidám například tuňáka a vařené vejce nebo kuřecí maso, ráda také připravuji nejrůznější ovocné saláty. No a protože máme zahradní gril, tak nakládám masíčka a jíme to jen se zeleninou.

Ráda experimentujete?
Mám samozřejmě svoje zaběhnuté recepty, ale když přijde nějaká kamarádka a něco poradí, tak já v tom smyslu třeba zaexperimentuji. Samozřejmě když nevím co uvařit, tak otevřu lednici a něco se z toho umíchá, a protože ráda jím, tak to umím dobře dochutit (smích), bohužel. V rádiu Regína máme pořad, který vysíláme každou neděli od jedenácti ze skutečně profesionální kuchyně. Pozveme zajímavého hosta-herce, zpěváka nebo třeba politika, který přinese nějaký zajímavý recept. A já podle toho, jak mne vede, kmitám a vařím. Je tam také jeden velice slavný šéfkuchař, který pomáhá. Já na něj koukám s radostí, protože miluji profesionalitu ve všem a přiznám se, že někdy ho pozoruji i se závistí. Například jak on krájí cibuli nebo vykosťuje kuře, to je koncert, to se naučí málokterá ženská! A dozvěděla jsem se řadu drobností, které jsou zárukou úspěchu, například že polévka se vaří odkrytá a hodně zvolna se do ní přilévá studená voda a ona pak není kalná. Takže si vlastně stále kuchařské umění rozšiřuji...

Ulehčujete si práci, používáte například instantní přípravky nebo hotovou jíšku?
Hotovou jíšku mám ráda, ale přiznám se, že když mi na polévce nebo omáčce hodně záleží, tak připravím vlastní, jak mě to učila babička. Právě tak sice často používám mraženou zeleninu, ale když mám na přípravu svíčkové čas, dám na máslo raději tu čerstvou. A kuchyňské přístroje, máte je ráda? Mám ponorný mixér, mikrovlnnou troubu, elektrický šlehač do ruky, tlakový hrnec a také speciální hrnec, který vaří rýži, ten je výborný. A potom remosky... na chalupě mám velikou, doma v Praze trochu menší a letos mi k narozeninám poslali malilinkou remosku, tak na jedno stehýnko, to jsem byla úplně dojatá.

Co vy a houby?
Zbožňuji chodit na houby! Máme chalupu na Dobříšsku, bývají tam už v červenci, ale hlavně v září... Nejsem nějaký houbař specialista, který zná spoustu druhů, ale mám svoje poddubáky, kozáky, křemenáče (ty ale najdu málokdy, protože mi je vždycky někdo vybere, já chodím brzy, ale někteří chodí ještě dřív), modráčky, kačenky... u nás rostou i lišky.

A můžete nám prozradit nějaký speciální recept?
Tak víte co? Kdysi v Ženevě nás jedna Francouzka pozvala na oběd. A dělala baklažány. A mě pověřila, abych jí pomohla, ty baklažány jsme nakrájely na plátečky, nasolily, nechaly jakoby zapotit a mezitím se udělalo těstíčko z hladké mouky, vejce, přidala se tam sůl, česnek a tymián. Je to úžasné a já v tom těstíčku smažím bedly a to je ještě úžasnější!