Dužnina se skládá především z vody, dále obsahuje jednoduché cukry – glukózu a fruktózu, organické kyseliny a jejich soli – hlavně kyselinu jablečnou a vinnou. Zbytek tvoří pektinové látky, aminokyseliny, fermenty, barviva a minerální látky, jako je v první řadě draslík, fosfor, ale i železo a vápník. Vitamínů nemá víno mnoho - vitamín C je v 100 g plodů obsažen nejvíce 10 mg, dále je to vitamín A a B1 a B2.
Lékaři chválí hroznové víno za příznivý vliv na žaludeční sekreci, vyměšování, střevní peristaltiku a zlepšování činnosti jater. Je prokázáno, že hrozny mají kladný účinek i na zlepšení dýchání a srdeční činnosti, stejně jako na rozšiřování cév, jejich konzumování příznivě ovlivňuje i výměnu vody v těle, protože stimuluje činnost ledvin.
Někteří lékaři proto doporučují hroznovou kúru, při níž se během 3 – 4 týdnů postupně zvyšují denní dávky z 250 až na 2 kg. Pomáhá zejména u žaludeční neurózy, zácpách, zánětech ledvin, zánětech průdušek, jaterních chorobách, urychluje rekonvalescenci po některých onemocněních. Ale pozor! Jednak by nad průběhem takové kúry měl bdít lékař a jednak je bohužel nepřístupná pro diabetiky!
Podobně jako hrozny čerstvé působí i sušené plody, tedy rozinky. Ty však mají pěti i vícenásobnou energetickou hodnotu. Jsou však velmi zdravé, a proto jsou velmi oblíbené jako součást obilných snídaní.
A konečně víno, nápoj, který byl, představte si, známý už starým Egypťanům před více než 5000 lety. Na kresbách z hrobek faraonů je znázorněn sběr a lisování hroznů révy vinné, která byla zasvěcena bohu Osiridovi. Znali ho Sumerové, Babyloňané i Etruskové. Ve starém Řecku víno opatroval bůh Dionýsos a v Římské říši byl bohem vína Bakchus.
A staří Římané se také ve 3. století za vlády císaře Marca Aurelia Proba zasloužili o to, že se tato božská plodina začala pěstovat i na jihovýchodní Moravě. Hájkova kronika připomíná víno zaslané z Velké Moravy knížetem Svatoplukem do Čech knížeti Bořivojovi a o založení vinohradů kněžnou Ludmilou v okolí Mělníka. No a za Karla IV. byly do Čech dovezeny kvalitní odrůdy z Francie a Porýní a Praha tehdy byla centrem vinohradnictví se 700 ha vinic.
Dnes se víno v Čechách pěstuje na jižních svazích Českého středohoří nad řekami Labe a Ohře – zejména v okolí Mělníka, Roudnice nad Labem, Litoměřic, Mostu, ale také Kutné Hory, Karlštejna a Prahy. Vína jsou tu voňavější, ale také kyselejší.
Převážná většina našich vinohradů je však soustředěna do tří tradičních jihomoravských oblastí, kterými jsou Znojemsko-mikulovská, Hustopečsko-hodonínská a Bzenecko-strážnická. Z tradičních odrůd jsou to z bílých vín Ryzlink rýnský a vlašský, Müller Thurgau, Tramín, Veltlínské zelené, Neuburské či Sauvignon, z modrých Frankovka, Svatovavřinecké, Burgundské či Portugalské. V posledních desetiletích se u nás zavádějí i nové odrůdy jako André či Cabernet-Sauvignon.
Že pití vína v mírných dávkách je pro zdravého člověka prospěšné, to už bylo dávno potvrzeno. Víno ničí ve střevním traktu některé škodlivé mikroorganismy a chrání střevní výstelku, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv, žluči a tím zlepšuje trávení, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, posiluje činnost ledvin, příznivě ovlivňuje duševní stav, působí kladně na metabolismus jódu, povzbuzuje dýchací centra a podporuje činnost žláz s vnitřní sekrecí. Ale jak říká stará vinařská moudrost - víno je žádoucí třikrát ochutnat, ale jen jednou se napít!
Kapitolou samou pro sebe pak může být jeho mnohými příznivci považován burčák, který už se objeví za pár týdnů. To je zkvašený révový mošt ve stadiu bouřlivého kvašení. Aby však konzumentům prospěl a neuškodil, je třeba ho pít zásadně čerstvý a stejně jako u ostatního vína s mírou!
