V roce 862 vysílá moravský kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III. s prosbou, aby v jeho zemi zřídil biskupství. Rostislav se chtěl vymanit z německého područí, vykázal ze své země bavorské a francké kněze a chtěl je nahradit církevní správou, která by podléhala jemu. Stejný pokus už učinil v Římě, ale u papeže Mikuláše I. neuspěl. Příslib dostal až od byzantského císaře, a tak začala v roce 863 mise Konstantina a Metoděje, protože to byli oni, kteří byli pro ni vybráni. Bratři byli příjemně překvapeni množstvím kostelů a věřících, ale zděšeni byli z nevázanosti, morálky a přílišného pití medoviny mezi obyvatelstvem. Kníže Rostislav byl v roce 864 poražen východofranckým králem Ludvíkem Němcem a kromě jiného musel připustit návrat latinsky mluvících kněží. A tak začal zápas dvou církevních stran. Čím větší úspěch měla u prostých lidí kázání Řeků, tím víc sílila nevraživost latinsky mluvících duchovních. V té době uznávala církev jako bohoslužebný jazyk latinu, řečtinu a hebrejštinu. Oba bratři byli nařknuti z kacířství, proto byli pozváni do Říma. Nový papež Hadrián II. je díky relikvii Klementových ostatků přijal s poctami. Oba kněze nechal v hlavních římských chrámech sloužit mše ve staroslověnštině. To byl obrovský úspěch, protože zvláštní papežovou bulou byla v roce 869 povolena staroslověnština jako další plnoprávná bohoslužebná řeč. V témže roce Konstantin onemocněl a dva měsíce před smrtí přijal řeholní jméno Cyril. Je pochován v Římě v Bazilice sv. Klementa. Na podzim roku 869 byl Metoděj vysvěcen na prvního arcibiskupa panonsko-moravské arcidiecéze. Metoděje však čekalo nemilé překvapení. Zradou Rostislavova synovce Svatopluka byl kníže uvězněn a v žaláři Ludvíka Němce také zemřel. Při návratu na Moravu byl uvězněn také Metoděj a propuštěn byl až po třech letech na zákrok papeže Jana VIII. V té době vládl na Velké Moravě kníže Svatopluk. Metoděj se po propuštění ujal svého církevního úřadu. V roce 874 pokřtil na Velehradě českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu. Čekala ho doba plná úkladů, protože latinsky mluvící klér ho nesnášel. Největším jeho odpůrcem byl kněz Wiching, který ho u papeže neustále obviňoval. Znovu se musel odebrat do Říma a znovu musel obhajovat platnost staroslověnského obřadu. Metoděj sice obstál, ale Wiching v intrikách pokračoval. Měl bohužel na své straně i knížete Svatopluka. Spor obou církevních koncepcí došel tak daleko, že další papež, Hadrián III., na základě pokračujících Wichingových udání nařídil zákaz slovanské liturgie. První arcibiskup moravské arcidiecéze zemřel dřív, než se proradný Wiching stačil vrátit z Říma. Byl pohřben v hrobce velehradského chrámu.
Staroslověnsky vzdělaní kněží se odmítli podřídit papežovu usnesení, proto byli v okovech vyhnáni ze země. Plamínek slovanské vzdělanosti neuhasl, ale přenesl se do Bulharska, Chorvatska, Ruska. V Čechách ho pak znovu roznítili husité a čeští bratří.
