To, že existuje zákon o ochraně spotřebitele, bývá ještě dnes překvapením nejen pro spotřebitele, ale bohužel i pro obchodníky. Přičemž jeho znalost, spolu s vybranými ustanoveními Občanského zákoníku, by měla být jakousi abecedou dobrého obchodníka.

"Kdo lže, ten krade," říkala mi babička. Lhát se nemá, přidala škola. Jenže pak život tyhle představy poněkud korigoval. A protože takových nás bylo víc, jen občas v němém údivu zíráme, když nám obchodníci nabízejí koženou kabelku, která o kůži ani neslyšela; bankovní službu zadarmo, u níž nám poplatky při pohledu na výpis vyrazí dech; nebo multifunkční kuchyňský robot, který plní jen malou část uvedených funkcí.

Tohle všechno spadá do kategorie "klamání spotřebitele", kterou zákon o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) v § 8 zakazuje. "Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek," říká.

Jenže řeč paragrafů je sice jasná, ale suchá; strom života bývá bohatší a přináší situace, kdy jsou účastníci na rozpacích – jde o klamání spotřebitele, nebo pouze o reklamní nadsázku?

Velká diskuze se vede o tom, co je vlastně klamavá reklama. Je to upoutávka na luxusní vůz, díky němuž hned v první zatáčce získá majitel atraktivní blondýnku? Jedná se v reklamě na historický jarní výprodej o klamavou reklamu, když prodejce nenapíše, kolik kusů levných sporáků má na skladě a spotřebitelé po rvačce u vchodu zjistí, že měli jen jeden?

V prvním případě jde samozřejmě o reklamní nadsázku a spotřebitel by jistě neuspěl s reklamací, kdyby tvrdil, že atraktivní blondýnku ani brunetku na vůz nezískal, a chtěl by kvůli tomu odstoupit od smlouvy. V druhém případě vzpomeňme ne tak vzdáleného výprodeje nejmenovaného obchodního řetězce, který inzeroval ve svých letácích neuvěřitelné slevy, ale měl ve skladech také neuvěřitelně málo některých výrobků z nich. Spoléhal evidentně na setrvačnost spotřebitelského chování – když už lidé do obchodu vstoupí, pak málokdo odejde s prázdnou.

Vítejme každý pokus o zpřísnění zákona o ochraně spotřebitele, který v tomto směru chystá ministerstvo průmyslu a obchodu. Jenže mějme na paměti také to, že není možné předpokládat, že během podobných akcí budou mít prodejny v zásobě třeba super levné sporáky na tři dny dopředu. Bude výborné, když budou v reklamních letácích informovat o jejich počtu, ale nepředpokládejme, že o ně nebude obrovský zájem. Všude ve světě jde při výprodejích o princip silnější vyhrává a spotřebitelé, kteří jsou ochotni tímto způsobem nakupovat, mnohdy stojí ve frontě už od večera...

Ale vraťme se ke klamavé reklamě jako takové. Tady už se dostáváme do Obchodního zákoníku, který říká, že klamavá reklama je taková, která šíří údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a sjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.

Klamavým označením zboží a služeb rozumí Obchodní zákoník i takové zboží, které může vyvolat mylnou domněnku, že zboží či služby pocházejí z určitého státu, nebo od určitého výrobce, že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Zakazuje i takové nesprávné označení zboží, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu výrazy "druh", "typ", "způsob" a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu zboží či služeb mylnou domněnku. Podle těchto ustanovení by se měli obchodníci v hospodářském styku řídit, vznikalo by mnohem méně problémů.

Spotřebitelům jde samozřejmě především o to, co kupují. Zcela oprávněně se ptají, zda zboží má ty vlastnosti, které o něm výrobce či prodejce tvrdí. Na to pamatuje už dnes Občanský zákoník, který v paragrafu 616 jasně hovoří o tom, že pokud nemá zboží ty vlastnosti, které o něm prodejce či výrobce v reklamě tvrdili, je to důvod k reklamaci. A pokud takové zboží nelze uvést do souladu s kupní smlouvou (těžko udělat z nekožené kabelky koženou), je to pro spotřebitele důvod k odstoupení od smlouvy.

Pod širší chápání pojmu klamání spotřebitele bychom mohli zahrnout i takové informace o ceně, které vzbuzují zdání, že cena byla vyšší, než uvádí prodejce či že v ní jsou zahrnuty práce či služby, které se ve skutečnosti platí zvlášť. Ale i na takové hříchy prodejců pamatuje zákon o ochraně spotřebitele.

1/2005

4/2004